Is ‘Slow Art’ the Next Big Art Movement?
Asi znáte pojmy jako Slow Fashion nebo Slow Traveling, ale slyšeli jste někdy o Slow Art? Já taky ne, vlastně jsem si tenhle název pro svoje myšlenky “vymyslela”, ale jak už to v dnešním rychlým světě je, tento pojem samozřejmě už dávno funguje a vůbec mě nepřekvapuje, že znamená přesně to co se mi zrodilo v hlavě.
Totiž v dnešním světě sociálních médií se všichni snažíme tvořit o 106. Začíná to dobře, máme plno nápadů, snažíme se je všechny realizovat co nejrychleji, ať to taky můžeme rychle vypustit ven co?
Najednou ale přijde doba kdy už ty nápady dochází, lidi jsme ale naučili že přidáváme každý den. No tak začneme koukat po inspiraci, však té je všude mraky, pinterest, instagram, we heart it. Denně vydíme stovky inspirací a v hlavě z toho máme trochu guláš.
Pár týdnů se nám to uleží, zapomenem na to a najednou sedíme v kavárně a dostali jsme geniální nápad. Zapomeneme na to, že jsme někde něco podobného už viděli a vlastně i kdyby neviděli, už to určitě někdo udělal.
Existují totiž určitě vzorce chování, proto lidi co jsou si podobní svým životním stylem a pohledem na svět mohou dostávat ty stejný geniální nápady a přitom o sobě vzájemně ani nevědět.
Nechali jsme se zblbnout. Všechno, VŠECHNO se totiž zrychluje, jo i karma, zažili jste v poslední době instantní karmu? Třeba jste se někomu smáli a za pár vteřin se někde praštili do hlavy? No teď jsem trochu odbočila, ale jisté je že by jsme si na to měli dávat větší bacha.
Takže Fast Art – tvoříme furt a všude, děláme kvantitu, ale musíme počítat, že s tím jde dolů i kvalita. Co je ale nejpodstatnější, jakmile něco vytvoříme a prskneme online, už se na to nezaměřujeme a hledíme jen vpřed a na plno svých výtvorů úplně zapomeneme, protože jsou průměrné.
Ale my kteří bychom se naší tvorbou rádi živili nemůžeme většinou dělat jen pár věcí za rok, které jsou špičkové, kdo nám zaplatí tu střechu nad hlavou a ten chleba a účet za vodu že? Navíc v dnešní době kdy téměř nikdo nezná hodnotu umělecké práce, ehm kvalitní umělecké práce. Někteří takovou kvalitní práci od té nekvalitní ani nepoznají.
Proto se ve mě stále pere otázka jestli fotit, přijímat většinu zakázek (dobře placených) a dělat něco co třeba 100% nejsem já? Nebo by bylo lepší mít part time job a mít ve focení naprostou volnost, fotit jen to co chci, s čím na milion procent souzním, co mě někam posouvá a baví až do morku kosti? To bych se ale přece nemohla živit tím co mě baví. Tak kde je ten problém? Ve většinové populaci která chce všechno stejný jako mají sousedi nebo konkurence? Chce toho hodně a chce to co nejdřív?
Učme se minimalismus, mít radost i z mála, protože i málo je víc než nic. Říkám si kdybych svým klientům z focení odevzdala jednu jedinou fotku, takovou která podle mě mluví za vše, jsou v ní autentické emoce a zachycená vzpomínka, která nikdy nezmizí… no asi by mě s velkou pravděpodoností poslali do prdele a ta fotka by pro ně neměla žádnou cenu, když k ní ale přidáme 9 bezduchých fotek najednou to funguje. Najednou je to krásná série a ta jedna je pro ně ta nejoblíbenější..
A co ve vás probouzí fráze Fast Art?