Toto nikdy nezkoušejte doma!
S Adélkou pro Vás chystáme krásný projekt a potřebovaly jsme tomu udělat nějaké reprezentativní fotky. Jelikož mám psa a tři kočky, chtěly jsme toho využít a vzali jsme celou výpravu, od každého jeden kus (rozuměj 1ks pes a 1ks kočka). Ale to jsme si teda zavařily.
Já jsem tajně doufala, že když kočka uvidí jak jde pes na vodítku, půjde na něm taky, ale to se jí moc nelíbilo, pořád se zastavovala a chtěla vodítko překousat, trošku jsem ztrácela nervy, ale nevzdaly jsme to. Vzala jsem ji teda do náruče a schovala pod bundu, ale to se mi pořád snažila nějak vyvléknout, tak jsem ji pustila normálně na volno. Jakš takš se nás pořád držela, než se zaběhla v cizí zahradě. Náš pes (Boneček) je velký záchranář a pro kočky je jak velkej brácha a musel ji za každou cenu zachránit, což nám situaci dost komplikovalo, protože kočka před ním utíkala dál a dál. Naštěstí Adél zkušeně přiskočila a kočku čapla pod bundu.
Všechno se zdálo idylické, my jsme došly na místo které se nám líbilo a chtěly jsme to teda vyfotit. Boneček ale nesnáší focení, otáčel se všude možně, nejlíp na kočku aby jí hlídal a na foťák mi úplně kašlal. Kočka se vyvlíkla a šla si po svých, nejdříve jsem ji nechala v přesvědčení, že se bude držet v naší blízkosti. Pak se začala vzdalovat a já jsem opět vyslala Adél, že mezitím nafotím psa. Ten ale kočku nikde neviděl a byl opravdu nervózní. Kňučel o sto šest a pořád chtěl utéct a Khajiit najít.
Adél se vrátila bez úlovku. V ten moment jsem si začala uvědomovat, že jsme udělali největší hloupost na světě. Řekla jsem si, že bez ní prostě neodejdu… několikrát jsem to prošla celé dokola, volala, Bon v dálce kňučel a já jsem začínala být zoufalá a přiznám, že jsem začala trochu natahovat. Vrátila jsem se za Adél a celé jsme to ještě jednou prošly znovu. Bez výsledku.
Přemýšlely jsme, jestli jít vrátit Bona domů, protože nám to značně komplikoval nebo zůstat a hledat. Ale nemohla jsem se od toho místa vzdálit, proto jsem přistoupila na trochu drastičtější metodu a vypustily jsme Bona, aby kočku našel, naštěstí je lepší hledač než my dvě dohromady a asi za dvě minuty jí našel v křoví, ze kterého ji vyhnal na strom asi 3 metry vysoko. Okamžitě jsem sundala košili a volala na ní ať jde dolů, dalo jí to zabrat, ale vyloženě mi skočila do náruče, zabalila jsem jí do košile a strčila do batohu. Nikdy jsem nebyla šťastnější. Byla to hloupost, ale všechno dobře dopadlo a jsme kompletní. Cesta zpět v batohu už se jí líbila víc, mohla sedět a zároven měla všechno na očích. Omlouvám se za špatné fotky, ale daly jsme do toho vše!
