Nemám pro Vás žádný dokonalý návod jak toho docílit, pouze Vám chci předat typy, které pomohli mě na mé cestě ke spokojenému životu a k práci, která je mým snem. Na začátek chci ještě podotknout, že i já mám ponorky a měsíce kdy si říkám, že s tím seknu,protože mám pocit, že jsem nedoceněná nebo nemám šanci se uživit, podle mě je to u umělců úplně normální, není každý den růžový!
Žádný z těchto typů není ve světě uspěšných lidí žadnou novinkou. Na všechny byly provedeny různé studie, takže když si to budete chtít ověřit, strejda Google vždy k službám
- Víte co chcete dělat? Co vás naplňuje?
Prvním a hlavním krokem je uvědomit si co chcete dělat. Po světě běhá spousta lidí kteří vůbec neví jaká práce by je mohla bavit a naplňovat, takže pokud vy to víte, máte z půlky vyhráno. Až 70% čechů svou práci nemá rádo. Patříte mezi ně? A chcete to změnit? A zvládnete udělat ten důležitý krok ke změně? Vystoupit z komfortní zóny a vstoupit na neznámou půdu - Nedělejte svou práci za vidinou popularity a astronomických zisků!
Tedy alespoň né v první řadě. Vaší hlavní prioritou a motivací do práce by mělo být to, že Vás to opravdu baví a naplňuje. Nesnažte se ani nutně kývnout na každou pracovní nabídku jen kvůli tomu že přišla, zvažte každou zakázku, zda Vás bude bavit a jestli se slučuje s vašimi názory, vkusem a stylem. Když přijmete více zakázek které uplně nejsou vaším šálkem kávy, může to postupně zabít vaši kreativitu a chuť tvořit. Pak by se váš sen stal noční můrou. - Nevzdávejte to hned po chvíli.
Jen málo šťastlivcům spadne úspěch instantně do klína. Může to trvat měsíce a někdy i roky (jako v mém případě). O úspěchu který získáte přes noc se také říká, že moc nevydrží. Proto čím déle si budete budovat základy tím pevnější budou a vy už budete moci jen růst. Nebojte se si dát na čas a nezvykejte si odcházet hned po prvním neúspěchu. Úspěch je pro lidi s pevnou vůlí ne pro žádné máčky. - Dejte světu vědět, že jste tady!
V dnešní době reklam a sociálních sítí myslím, že už není potřeba tento bod úplně zmiňovat, přece jen se s tím často setkám. Někdo založí moc hezký projekt, ale chybí mu povědomí okolí. Vytvořte si profil na sociálních sítích, pozvěte své kamarády, ti to mohou sdílet dál a kruhy se začnou rozšiřovat. Během pár chvilek a za pár korun v dnešní době vytvoříte i vlastní webové stránky. Nabídněte spolupráci některým českým influencerům, spousta menších influencerů přijme i barterové spolupráce a dosah je mnohem vyšší než u placených reklam. - Zaměřte se na to jaké lidi máte kolem sebe.
Je to těžký moment v životě, ale položte si otázku, jestli lidi se kterými trávíte většinu času vás posouvají, jestli vás podporují a jestli sami jsou v životě spokojení? Před lety jsem četla krátký, ale celkem výstižný text, nevzpomenu si to přesně, ale pokusím se vám předat tu myšlenku co nejlépe: Obklopíte-li se partičkou alkoholiků z velké pravděpodobnosti se z vás stane alkoholik. Obklopíte-li se milionáři nejspíš brzy vyděláte milióny. Sama jsem si něčím podobným prošla. Na přelomu střední a vysoké školy jsem trávila hodně času v partičce co jen tak posedávala na benzínce, jeden přes druhého si stěžovali jaký mají život, co se jim nelíbí, večer se chodilo pít do hospody. V té době jsem foťák hodila do kouta a vůbec jsem nevěděla co chci, furt se mi něco nelíbilo, začala jsem příležitostně kouřit a pravidelně chodit každý pátek do hospody a pít (teda jako vv mém podaní to byli dvě Frisca za večer, ale věřte, že mi stačí málo). Naštěstí jsem odešla na vysokou školu, potkala super kreativní lidi, lidi co si jdou za svými sny a v té době se můj život i priority změnili od základu. Nepřešla jsem z alkoholika na milionáře, ale byl to první krůček ke změně. Když je spokojené vaše okolí, budete taky! - Umíte si správně přát?
Síla myšlenek není nic neobvyklého, nejsou to žádná kouzla. Pozitivní vibrace k sobě přitahují pozitivní věci! Stejně jako se přitahují stejně nalazení lidé, já si neustále jedu v nějaké svojí positive bublině a chodí ke mě tak neskuteční pozitivní lidé plní energie, málokdy vyfásnu nějaký morouse. Nic není nemožný, nechci vám říkat seďte na gauči a přejte si a když tomu budete věřit ono to příjde. Je potřeba na tom pracovat, jít tomu cíli naproti a správně si přát. Přání musí být co nejjednodušeji řečeno, ale opravdu přesně specifikováno. Zmíním případ mé kamarádky, snad se na mě nebude zlobit 😀 Takže moje kamarádka si přála, zkoušela to na prkotinách a zjistila, že to fakt funguje, proto chtěla přejít ke složitějšímu přání, přála si aby v testu ve škole byly konkrétní otázky. Druhý den se psal test, přesně ty stejné otázky v testu byly, bohužel ale test se psal na dvě skupiny a její vysněné otázky měla skupina opačná než měla ona. - Můžete si taky vytvořit nástěnku přání
o které jsem psala už v jiném článku, kam si pověsíte obrázky toho co si přejete, já tam mám například: Cestu do Peru – obrázek domorodců s lamama, Naučit se hrát na kytaru – logicky pěkný obrázek kytary, Postavit dům – styl ve kterém bych ho chtěla postavit atd atd. Můžete si tam dát i zcela konkrétní představy, na vysoké jsem si na svou nástěnku dala například přání: Mít kočku – mám!, Jet na Bali – jela jsem, Koupit si Olympus OM-D E-M 1 ll – koupila jsem. A od té doby na to věřím víc a víc. Teď jsem přidala ještě vision board, což je tabulka 3×3 okýnka a každé okýnko náleží jiné oblasti života, do nich jsem si napsala co si přeji, ale v přítomném čase jakoby se to už dělo. Už jen tím, že sis voje sny přenášíte na papír a představujete si je jako skutečné, tak programujete svůj mozek k jejich dosažení! - Nebojte se být jiní než ostatní
Neříkám, že nemůžete prorazit, když okopírujete vzorec od někoho již úspěšného. Tyhle základy jsou ale dost vachrlaté, mnohem lepší je si několik let stavět pevné základy a být u své práce sami sebou, dělat to tak jak je to příjemné vám a né tak jak se někde píše. Já nikdy moc nebyla na pravidla, už od dětsví. Vždy jsem si postavila hlavu a přes to nejel vlak, dělala jsem si všechno jak jsem cítila. A tím se řídím doteď! Vždy když vycítím situace kde je mi jasné, že nebudu sama sebou, raději se jim vyhnu obloukem! - Nejděte pod cenu
Tuto problematiku jsem řešila s nejedním kolegou, když se lidé zařeknou, že se tím budou živit, težko se jim odmítají zakázky. Když přijde někdo a chce usmlouvat vaši cenu není to protože by peníze neměl, jen prostě mu na vaší práci jednoduše nezáleží, chce jen ten produkt a je jedno kdo mu ho udělá, důležité je za kolik. Chce od vás něco a nechce se mu za to platit, proto na vás začne psychologicky tlačit a většinou si svojí slevu vymrčí. Naprosto jiná situace která se mi díkybohu stala několikrát je, když vám příjde zpráva typu: Ahoj, jsme dva studenti, už roky obdivujeme tvou práci a příští rok se budeme brát, zcela upřímně náš rozpočet je velice malý a můžeme ti nabídnou xxxx, co bys nám za tu cenu mohla nabídnout? Tohle je správný přístup! Ale pokud vám klient na ceník odpoví: To je moc, nešla by nějaká slevička? Odpověď by měla být: Za stejnou práci méně peněz nelze! Já se s takovými lidmi už pak ani nebavím, protože se mi několikrát stalo, že mi lidé z bohatých poměrů nebo velké firmy smlouvali o ceně. Takový lidé vám jasně dávají najevo: nevážím si tvé práce! Když jdete na kafe do kavárny taky nebudete se servírkou smlouvat nebo co u kadeřníka? Mě by v životě nenapadlo s někým smlouvat o ceně. Kolik si ten člověk řekne tolik mu dám pokud na to mám a respektuji ho! Jak si správně stanovit cenu určitě rozepíšu v nějakém dalším článku! - Komunikace s klientem.
Já jsem velký zastánce přátelského přístupu v podnikání, nevadí mi si hned s každým tykat, zajít na kafe a vyslechnout si jeho trable. Důležité ale je aby jste byli s klientem na stejné úrovni. Tohle kamarádíčkování klienty dost často vede k přístupu, že si myslí, že jsou nad vámi, že oni si vás poptali, vy můžete být rádi že je máte a oni vám budou říkat co dělat. Není hned potřeba házet vinu na ně, ta chyba je nejspíš hlavně v nás. I když chcete mít přijemný přátelský přístup, nesmíte nechat lidi ať si sami rozhodují. Naučte své klienty vzájemného respektu, tak jak vy respektujete jejich přání a představy, oni by měli respektovat to, že jste profík a nechat vás dělat vaši práci jak nejlíp umíte. Když mi napíše klient a chce focení a poptává termín, nikdy mu nenabídnu hned další den, i když ho mám třeba volný. Focení chce určitou přípravu, proto mu najdu další volný termín třeba za 14 dní a další den volna využiji na plánování, vymýšlení a jiné věci co souvisí s mou prací na počítači. Jeden den si napsat a druhej den na rychlo něco splácat podle mě není úplně správný přístup, zaprvé to vypadá, že nemáte co na práci a jste vděční za každý kšeft, proto klient dostane pocit, že vám může říkat co dělat a za druhé focení chce nějakou přípravu, domluvit se na detailech, na místě, oblečení, stylu focení atd. Když klientovi nabídnete termín za 14 dní, za měsíc, za dva, máte čas se nachystat a zároveň si klient uvědomuje, že si na službu musí počkat, že on není vaše jediná starost. A pak tak k vám i přistupuje. Váží si vaší práce.
Tohle je fakt zlomek z toho všeho, zárověň jsou to podle mě ty nejpodstatnější věci, vědět co chci, být svůj, znát své hodnoty, dělat to pro radost! Moc Vám děkuji jestli jste to přečetli celé a doufám, že všichni zvládáte aktuální situaci! Jsme v tom všichni spolu a spolu to i zvládneme.
B.
